Stíny Atlantiku - 1. část: LORIENT
- Zdenka Verešová
- 3. 6.
- Minut čtení: 4
Aktualizováno: 30. 6.
Atlantik, přílivy, odlivy, proměny světla i barev. Zápisky z deníku a skici zhotovené na francouzském pobřeží. Staly se prvním impulzem pro vznik projektu Stíny Atlantiku.
__________________________________________________________________________________
Oceán.
V jeho neuchopitelnosti se rodí neustálá snaha dávat jeho podobám formu,
hledat jeho tajemství a odkrývat to, co je za pohybující se masou vody.
Jako inspirace umělců je to téma nekonečné a věčné.
Moje zásadní zkušenost s tímto živlem se odehrála v roce 2005 ve Francii.
V březnu jsem odjela na stáž do Lorientu. Je to město, kterému břehy omývá Atlantský oceán. V jeho blízkosti jsem strávila necelé čtyři měsíce.
Byla jsem naprosto fascinována pohybující se masou vody. Jejím zvukem, slanou vůní, rychle se měnícími barvami a pocitem toho, že v mé blízkosti je nezkrotná mocná síla řízená přírodními zákony.
Během prvního měsíce v Lorientu probíhal seznamovací proces s novým prostředím. Podnikala jsem dlouhé procházky po pobřeží, nechala do sebe prosycovat svěží vzduch a ukládala do sebe vše nové, co mi oceán poskytoval.
Začaly vznikat různorodé skici, akvarely a kresby z okolí pláží od Larmor po Guidel.
Pobřeží v okolí Lorientu je dosti variabilní. Střídají se zde různě tvarované skalnaté výběžky s jemným odlišně barevným pískem.
Barvy se zde mění velmi rychle. V závislosti na počasí je zde možné spatřit širokou paletu odstínů v naprosto nečekaných kombinacích.
Deník 19.3. 2005: "... pak znovu pláž. Slunce je červené a moře bílé. Klidné. Malé černé vlnky. Dvojí šumění: jedno rozbíjející se o kamení, druhé si šeptá s pískem a vrací se do moře. Ticho. Lidé se ztratili. (Návraty domů)…"
Deník 31.3. 2005: "Jinak dnes jsem vyjela v 7 h směr GUIDEL. Krásné ráno. Obloha do růžova, moře celé stříbrné, velké až k břehům zalité – rozlité. Postupně vychází slunce, napravo i nalevo opar. Vpravo v hustém bloku, vlevo jemně se vypařující z vln. Málo lidí. Ve vzduchu jakoby bylo léto. Moře vonělo. ……"
Za nejmagičtější místo v tomto úseku považuji malý ostrov Fort Bloquè s pevností vystavěnou v 18. století. Tento ostrov leží jen pár stovek metrů od břehu a přístupová cesta se k němu otvírá pouze při odlivu.
Stejně tak jako je toto místo krásné, tak je i nebezpečné. Moře odhaluje cestu
a vtahuje k tomu na ostrov vstoupit. Tam člověk snadno zapomíná na včasný návrat k pevnině a voda se ujímá moci…..
Deník 26.3. 2005: "Dlouhý den, náročný, plný.......odjela jsem rovnou na Guidel.... byla taková mlha, že nebylo vidět absolutně nic. Jen slyšet. Sešla jsem to tedy dolů. Oceán byl bílý. Všude bílo. Mlha. Sykot, hukot. Vln.
Vyšla jsem si to dál, směrem k Fort Bloquè. Šlo to rychle, okolí jsem jakoby pod tou mlhou vůbec nepoznávala. Oceán byl daleko a přicházelo jen rozlité vlnění nízké, šedé. Pak jedno místo, kde vyšlo sluníčko. Písek ve vlnách lemovaný třpytkami. Kameny útesové, tmavě hnědá - černá. Droboučcí bílí ptáčci. Poskakovali. V mlze se rozpouští okolí kolem, písek, tráva, silnice. Jemně fialová.
U Fort Bloquè plné slunce. Cesta široká ale dlouhé vlny. Jen co jsem to obešla a chvíli postála, cesta se zavalila vodou. Naskočil strach, už jsem věděla, že je pozdě. Bylo zle. Vlny velké, rychlé. Na boso a do vody. Ke konci silný nával vln, voda až po stehna, nevím kam šlapu, odřená pravá noha do krve. Trochu. Tenisky v rukách, srdce až v krku. Klepu se. Cesta bosky. Příjemná po písku… "
Za nejkrásnější a zároveň nejdivočejší kousek pobřeží v okolí Lorientu bych označila Kaolinovou pláž. Vlny zde byly vždy velké a silné, při bouřlivém počasí dosahovaly až několika metrů.
Na tomto místě byly také k vidění ty nejzajímavější barevné efekty ve spojení s horizontem.
Deník 30.3. 2005: "Na obzoru tmavě modrý pruh, směrem dopředu moře dozelena. Trocha slunce, stříbrné cáry. Bílá mořská pěna, vlny mísící se s pískem. Trocha zelené s hnědou, jako obrázek od Kerrochu postříkaný solí. Nebe u obzoru žlutošedorůžovofialové, směrem nahoru tmavne – šedomodrá. Celé je to v jemném oparu."
Nejtajuplnějším místem mimo pobřeží se pro mne stalo rozsáhlé prostranství nazývané "CIMETIERE DE BATEAUX" ( Pohřebiště starých vraků). Leží v blízkosti vesnice Lanester.
Na řece Le Blavet je tam ukotveno velké množství lodních vraků v různém stupni rozkladu. Pokud se tam člověk vydá na celý den, je svědkem toho, jak kostry vraků pokryté mořskými řasami zakotvené v nánosech bahna zaplavuje voda
a mění tím celý ráz místa.
Vážnou a tajuplnou atmosféru místa dokresluje zvláštní druh ticha, které tam proudí vzduchem.
To bylo krátké shrnutí mého pobytu..
Po návratu domů mi ještě dlouho vystupovaly ze vzpomínek pocity spojené
s oceánem. Často jsem se vracela k pořízeným skicám i sesbíraným předmětům z pláží.
Čerpala jsem z nich inspiraci pro své obrazy a o rok později jsem podle nich vytvořila sérií obrazů s názvem Stíny Atlantiku.
Z velkého množství skic jsem vybrala takové, aby se každá vztahovala k jinému místu, k jiné podobě oceánu samého.
Nešlo mi o jejich přesné přemalování - sloužily mi pouze k oživení vzpomínek.
Celá práce (10 obrazů) byla zhotovena na plátnech o velikosti 67 x 290 cm. Tyto plátna nebyla připevněna na rám. Položila jsem je na podložku ležící na zemi a na ně malovala.
Obrazy vznikaly podobně jako skici v okolí Lorientu. Jen o mnoho kilometrů dál
a s velkým časovým odstupem.
Samostatná volná plátna měla podpořit základní myšlenku tohoto projektu - vytvořit obrazy jako velké skici.
Seskládáním pláten se dá vytvořit pomyslný skicář, v němž lze listovat jako deníkem.
Soubor obrazů Stíny Atlantiku vznikl v červnu 2006.
To znamená rok po přímém kontaktu s oceánem.
Byl to pro mne tedy takový pokus, pokus o návrat do míst tajemna mohutné přírodní síly, pokus oživit stíny.
Součástí stáže byl i krátký pobyt na malém ostrově Île de Groix. Prostředí pro tvorbu tam bylo velmi intenzivní, popis místa jsem proto sepsala do samostatného článku zde:
Vrátit se do portfolia můžete zde:
Komentáře